čtvrtek 24. srpna 2017

Jak jsem chtěl spát v hotelu Thermal

Lidé se podle mého dělí na dva druhy. Nefesťákové typy a fesťákové povaleče. Já jsem jednoznačně ten druhý. A tak za léto stihnu object tolik akcí, kolik někdo nestihne ani za celé své mládí. Jeden event, který si nenechám nikdy ujít je pak Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.
Byl večer, spíš noc, jestli mám být upřímný, bylo spíš nad ránem. A já, společně se svým kamarádem Zmetym, jsme ve městě becherovky, v té době i městě filmu, vybírali místo pro náš nocleh. V celých Varech není snad krásnějšího a zajímavějšího místa, než je brutalistický skvost hotel Thermal. Ano, tam se dnes vyspíme. Základ je projít kolem recepce, nenápadně, tak jako bychom tam patřili. Přeci nemůžou kontrolovat každého hosta. Zaplout do výtahu, vybrat na random nějaké patro a zkusit najít otevřený pokoj. Plán je jasný.
První i druhá část vyšla bez nejmenšího problému. Kolem recepce se spíš propotácíme (způsobeno množstvím alkoholu v naší krvi), dokonce i jízda výtahem se daří bez toho, aniž by jeden z nás zvracel. Jen najít odemčený pokoj není tak jednoduché, jak jsme si vykreslili.
Pátrání po dveřích, kam nepotřebujeme žádný klíč, se značně prodlužuje a naše únava dosahuje takových mezí, že už usínáme za chůze. Když v tom si jeden z nás všímá služebního vchodu. A ejhle, odemčeno. Bingo. Služební vchod, služební výtah, nově nabyté neskýtané možnosti. Průzkum sklepa, kotelny, míst kam nikdo nevkročil už pěkně dlouho. Radost ještě roste, když v pátém patře nalézáme dvě skládací postele, účelem nejspíše přistýlky. Rodí se nový plán. Služebním výtahem přesuneme postele do kotelny a tam se do růžova vyspíme.
V momentě, kdy už jsou lůžka téměř naložená, všímá si naší snahy uklízečka. Nějak nás nenapadlo, že by mohl služební prostory využívat ještě někdo jiný, než my. A tak začíná honička, kterou ani nejlepší scénárista není schopen vymyslet.
Já, Zmety a dvě skládací postele jedou služebním výtahem číslo jedna z pátého patra do druhého. Uklízečka jede ze čtvrtého patra služebním výtahem číslo dva ze čtvrtého patra dolu za námi. Ve druhém patře měníme výtah za číslo tři a jedeme nahoru. Zmatení nepřítele. Uklízečka volá posili a už nás v dalších dvou výtazích nahání i ochranka. Mezitím co se pracovníci shromažďují v sedmém patře, bereme ze čtvrtého povlečení, které je v té době nestřeženo. Změna výtahu, změna patra. Sakra, v jakém patře, v jakém výtahu, jsme teď nechali postele?
Vše končí naší školáckou chybou. V momentě obklíčení uprkáme na střechu. Jenže z ní vede jen jedna cesta dolů. Chyceni. Vyhozeni. Mise je neúspěšná a my se musíme jít vyspat do parku. Stejnak by mě ale zajímalo, jak dlouho poté jim ještě trvalo, než objevili jednu postel v druhém patře ve výtahu číslo čtyři, druhou postel v pátém patře a prostěradla ve sklepě...

Žádné komentáře:

Okomentovat