středa 25. září 2013

Lotyšsko: Jak jsem ušetřil za ubytování

Cestujete-li jako baťužkář, nikdy nevíte, kde pořádně skončíte. A tak se mi stalo, že se blížil večer a já pořád neměl kde spát. Byl jsem v hlavním městě Pobaltí, v Rize. Data ohledně populace se liší, ty neoficiální uvádí až přes milion obyvatel, z toho polovinu by měli tvořit Rusové.


A protože hotely nejsou pro mě, ať už kvůli cenové relaci, tak se mi nezamlouvají ani atmosférou, vybral jsem si hostel. Koncentrace všech cestovatelů na jednom místě, co víc si přát. Jenže, já nejsem ani trochu zodpovědný a před tím, než jsem do Lotyšska zamířil, nezjistil jsem si žádné informace, nic. Takže jsem ani neměl tušení, kde na něco narazím. Následujíc svůj instinkt, nacházím místo s větší akumulací postelí velmi brzy. Jenže - přijďte v pátek večer, v sezóně, v turisticky velmi vyhledávané lokalitě, do nejlépe hodnoceného hostelu v Rize, a žádejte volnou postel. Nejspíš Vás jako mě pošlou pryč, protože prostě nejsou nafukovací. Mohl jsem to čekat, že nebudou mít už místo.
Takže co teď. Poohlédnout se po něčem jiném? Prochodit celou noc s tím, že třeba nic nenajdu? A proč? Vždyť mám přeci spacák a vlastně důvod, proč jsem si ho po cestě koupil byl ten, že budu spát převážně venku, ne? Vyrážím tedy trochu směrem, kde odhaduji méně lidu a více zelených ploch. Asi hodina chůze přináší kýžené ovoce. Chatová oblast, kde neskutečný prostor zabírají sady, pole a malé lesíky. První pejskaři sem dojdou nejspíše až k poledni, a vyberu-li si nějaké šikovné místečku, mám zaručené soukromí až do oběda.
Milion hvězdičkový hotel má mnoho výhod. Nikdo kolem Vás nechrápe, prostoru kolik jen chcete a navíc ta cena. Kde jinde Vám dají tento komfort za nula euro za noc? Avšak je tu i jedno malé negativum. Ač hrdý bojovník za lidská práva, přesto se stále odmítám stát komunistou - a tak nedokáži poručit větru, dešti. Zvláště ne dešti. A když začalo asi ve dvě ráno hustě pršet, nezbývalo mi nic jiného, než se urychleně zpakovat a hledat přístřeší.
Paměť jako slon  mi v rychlosti přehrála celou cestu z centra až sem. A ta vedla přes veřejnou pláž, kde se mimo jiné nacházel malý přístřešek. Ano, to by mohla být moje záchrana. Kvapem spěchám, abych tam už co nejdřív byl.
Hlava, která už tolikrát v minulosti zklamala, se naštěstí tentokrát osvědčila. Opravdu. Krásné, romantické místo, hned u moře. Uvelebuji se a do pěti minut usínám. Ale co to, kdo mě to budí z mého krásného spánku? Kolem mě křiku, jako by někdo pořádal mejdan. Otevřu oči a pátrám po svých brýlích, abych aspoň něco viděl. Už neprší a tři kočky (ne, nemyslím šelmu z kmene strunatců, mluvím, tedy spíši píši, o lidských bytostech) se rozhodly využít tento moment k noční koupeli. Plavky si nejspíš zapoměly doma.
Škoda že jsem neměl po ruce foťák, jinak bych celou situaci zdokumentoval, abych mohl poskytnout důkazy o tomto představení. Lepší než kino. Viděli jste někdy ty stupidní porno filmy, kde se jdou holky vykoupat, nahé, a místo plavání si spíše hrají sami se sebou? Různě se objímají, osahávají, laškují? Tak tohle se odehrávalo tak dvacet metrů přede mnou. V HD!

P. S.
Protože všechny lepší ubytovací zařízení poskytují i kromě porno kanálu snídani, přinesl mi ráno hlídač kávu. Asi nevěděl co jiného dělat, když při nástupu na šichtu našel na pláži kluka ve spacáku, s očima dokořán a výrazem, který připoomínal opici na drogách...


Žádné komentáře:

Okomentovat