čtvrtek 14. února 2019

Jak jsem jel do jihovýchodní Asie

O bitcoinu jsem se dozvěděl v ten nejlepší možný čas. Krátce po mé investici vzrostla jeho hodnota na historické maximum a ze mě se stal rázem boháč.  Okamžitě dávám v práci výpověď a plánuji, jako správný movitý chlapík, nějakou delší dovolenou, třeba někde v jihovýchodní Asii. Svoji krásnou slečnu beru samozřejmě s sebou. Jenže jehož téhož večera, když se jdu pochlubit klukům do hospody (a kdy grandiózně oznámím šéfovi že už pracovat nepotřebuji), začíná cena mojí kryptoměny padat. A padat nepřestane.

No co, stejně jsem už bez práce, a všichni stejnak říkají, že na dálném východě je levno. K čemupak peníze. Nějak to snad zvládnu i s tím málem, co mi zbylo.

Vybranou destinací je nakonec Thajsko. Vždyť i DiCaprio si v Pláži tento stát moc pochvaloval (tedy až na ty žraloky, drogové dealery a šílenou ženskou, co vedla komunitu na ostrově). Nás ale nic takového nepotká. Moje slečna by přeci z toho vodopádu neskočila.

A tak tedy přichází nákup letenek (Norinberk -> Düsseldorf -> Bangkok), balení (jak jinak než ráno před odletem) a konečně cesta na vlak, kterým vyrážíme do Německa.

Expres z Prahy má přestupní stanici do Norinberka v Chebu. Jako správný cestovatel si na nádraží ubalím cigaretu a svou vyvolenou posílám napřed do vlaku, zabrat nějaké pěkné místo. Jenže v momentě, kdy si slavnostně zapaluji (samozřejmě přímo vedle cedule zákaz kouření), se vlak i s mojí spolucestovatelkou rozjíždí. Stihneme si tak akorát zamávat. Dobrodružství může začít...


Žádné komentáře:

Okomentovat