Tak jako si v Kodani založili hipíci Christianiu, podobně si svůj nezávislý státeček pořídili i v Litvě. Psal se rok 1997 a přímo v centru se nacházela čtvrť ohraničena řekou Vilnelė, jejíž obyvatelé tvořili alkoholici, podvodníci, prostitutky a mimo jiné i pár umělců, kteří skvótovali v opuštěných budovách. Na apríla se pak rozhodli, že už je dál nebaví být odpadem společnosti a vyhlásili samostatnou uměleckou republiku Užupis.
Nevěděli do čeho jdou, ale nápad se stal tak populárním, že z nejhorší čtvrti široko daleko, kam se neodvážil živáček ani přes den, se rázem stala turisty vyhledávaná lokalita. Vždyť jim bylo povoleno i jejich vlastní oficiální razítko, kterým mohli začít zdobit pasy cizinců. Se svojí armádou jedenácti dobrovolníků a populací sedmi tisíc obyvatel (z čehož je více než dvacet procent umělců), získali vše co potřebují. Procházíte-li se pak Užupiskými uličkami, připadáte si, že jste opravdu v jiném světě. Všechno, ale opravdu všechno je tu uměním. Obrazy, grafity, sochy a další umělecká díla na Vás čekají na místech, kde by opravdu být neměla. Veškerá shromáždění ohledně změn, porady a podobně probíhají v hospodě, protože co se nevyřeší u piva, to se nevyřeší vůbec a nemá cenu se tím zabývat.
Samo sebou že Užupis má i svoji vlastní vlajku. Barva se mění v návaznosti na roční období, hlavní motiv, dlaň s dírou uprostřed, však zůstává. Však to znáte, umělci, veškeré peníze jakoby jim propadli. Prvního dubna pak každoročně propukne oslava, jednou dokonce na hlavním náměstí z pumpy místo vody teklo pivo. Ne, nejedná se o film Dařbuján a Pandrhola, nýbrž o skutečnou událost. V Užupisu prostě vědí, jak žít. To naznačuje i fakt, že když chtěli na hlavním náměstí vztyčit nějakou sochu a zjistili, že vlastně nemají moc peněz, ponechali tam jen kouli s odůvodněním, že se jedná o vejce a že si lidé musí počkat, co že se to z něj vylíhne. A až po letech, kdy se podařilo nasbírat nějakou tu částku, až pak nahradili vejce archandělem.
Pokud jsem aspoň někoho navnadil k návštěvě této malé zemičce, nezapomeňte se řídit místními zákony:
1. Každý má právo žít podél řeky Vilnelė a řeka Vilnelė má právo téct kolem všech
2. Každý má právo na teplou vodu, topení v zimě a neprotékající střechu
3. Každý má právo zemřít, ale není to podmínkou
4. Každý má právo chybovat
5. Každý má právo být jedinečným
6. Každý má právo milovat
7. Každý má právo být milován, ale ne nutně
8. Každý má právo být nerozlišitelný a neznámý
9. Každý má právo být neužitečným
10. Každý má právo starat se o kočku a milovat ji
11. Každý má právo starat se o psa dokud jeden z nich nezemře
12. Pes má právo být psem
13. Kočka není nucena milovat svého majitele, ale musí pomoci v případě nouze
14. Občas má každý právo neuvědomovat si své povinnosti
15. Každý má právo být na pochybách, ale není to nutnost
16. Každý má právo být šťastným
17. Každý má právo být nešťastným
18. Každý má právo být zticha
19. Každý má právo mít osud
20. Nikdo nemá právo na násilí
21. Každý má právo užívat si svoji nedůležitost
22. Nikdo nemá právo zasahovat do věčnosti
23. Každý má právo rozumět
24. Každý má právo nerozumět ničemu
25. Každý má právo nemít žádnou národnost
26. Každý má právo oslavovat či neoslavovat své narozeniny
27. Každý by si měl pamatovat své jméno
28. Každý může sdílet své vlastnictví
29. Nikdo by neměl sdílet to co nevlastní
30. Každý má právo mít bratry, sestry a rodiče
31. Každý může být nezávislým
32. Každý je zodpovědný za svoji svobodu
33. Každý má právo plakat
34. Každý má právo nebýt pochopen
35. Nikdo nemá právo učinit ostatní cítit se provinile
36. Každý má právo být samostatným
37. Každý má právo nemít žádná práva
38. Každý má právo se bát
39. Nenič
40. Neoplácej
41. Nevzdávej se
Nevěděli do čeho jdou, ale nápad se stal tak populárním, že z nejhorší čtvrti široko daleko, kam se neodvážil živáček ani přes den, se rázem stala turisty vyhledávaná lokalita. Vždyť jim bylo povoleno i jejich vlastní oficiální razítko, kterým mohli začít zdobit pasy cizinců. Se svojí armádou jedenácti dobrovolníků a populací sedmi tisíc obyvatel (z čehož je více než dvacet procent umělců), získali vše co potřebují. Procházíte-li se pak Užupiskými uličkami, připadáte si, že jste opravdu v jiném světě. Všechno, ale opravdu všechno je tu uměním. Obrazy, grafity, sochy a další umělecká díla na Vás čekají na místech, kde by opravdu být neměla. Veškerá shromáždění ohledně změn, porady a podobně probíhají v hospodě, protože co se nevyřeší u piva, to se nevyřeší vůbec a nemá cenu se tím zabývat.
Samo sebou že Užupis má i svoji vlastní vlajku. Barva se mění v návaznosti na roční období, hlavní motiv, dlaň s dírou uprostřed, však zůstává. Však to znáte, umělci, veškeré peníze jakoby jim propadli. Prvního dubna pak každoročně propukne oslava, jednou dokonce na hlavním náměstí z pumpy místo vody teklo pivo. Ne, nejedná se o film Dařbuján a Pandrhola, nýbrž o skutečnou událost. V Užupisu prostě vědí, jak žít. To naznačuje i fakt, že když chtěli na hlavním náměstí vztyčit nějakou sochu a zjistili, že vlastně nemají moc peněz, ponechali tam jen kouli s odůvodněním, že se jedná o vejce a že si lidé musí počkat, co že se to z něj vylíhne. A až po letech, kdy se podařilo nasbírat nějakou tu částku, až pak nahradili vejce archandělem.
Pokud jsem aspoň někoho navnadil k návštěvě této malé zemičce, nezapomeňte se řídit místními zákony:
1. Každý má právo žít podél řeky Vilnelė a řeka Vilnelė má právo téct kolem všech
2. Každý má právo na teplou vodu, topení v zimě a neprotékající střechu
3. Každý má právo zemřít, ale není to podmínkou
4. Každý má právo chybovat
5. Každý má právo být jedinečným
6. Každý má právo milovat
7. Každý má právo být milován, ale ne nutně
8. Každý má právo být nerozlišitelný a neznámý
9. Každý má právo být neužitečným
10. Každý má právo starat se o kočku a milovat ji
11. Každý má právo starat se o psa dokud jeden z nich nezemře
12. Pes má právo být psem
13. Kočka není nucena milovat svého majitele, ale musí pomoci v případě nouze
14. Občas má každý právo neuvědomovat si své povinnosti
15. Každý má právo být na pochybách, ale není to nutnost
16. Každý má právo být šťastným
17. Každý má právo být nešťastným
18. Každý má právo být zticha
19. Každý má právo mít osud
20. Nikdo nemá právo na násilí
21. Každý má právo užívat si svoji nedůležitost
22. Nikdo nemá právo zasahovat do věčnosti
23. Každý má právo rozumět
24. Každý má právo nerozumět ničemu
25. Každý má právo nemít žádnou národnost
26. Každý má právo oslavovat či neoslavovat své narozeniny
27. Každý by si měl pamatovat své jméno
28. Každý může sdílet své vlastnictví
29. Nikdo by neměl sdílet to co nevlastní
30. Každý má právo mít bratry, sestry a rodiče
31. Každý může být nezávislým
32. Každý je zodpovědný za svoji svobodu
33. Každý má právo plakat
34. Každý má právo nebýt pochopen
35. Nikdo nemá právo učinit ostatní cítit se provinile
36. Každý má právo být samostatným
37. Každý má právo nemít žádná práva
38. Každý má právo se bát
39. Nenič
40. Neoplácej
41. Nevzdávej se
 |
| Na území Užupisu se musí každý usmívat, maximální povolená rychlost 20 km/hod, buďte kreativní a nejezděte jako šílení, nebo bude vaše auto svrženo do řeky |
 |
| První Ježíš baťůžkář, označuje také nejmenší přístav na světě. Pokud máte dost odvahy, dá se odsud dostat až do New Yorku, zatím to však nikdo nezkoušel |
 |
| Jen co se vyřeší otázka bezpečnosti, bude kavárna na střeše trhákem |
Žádné komentáře:
Okomentovat