Koh Samui - ostrov pro každého

Na ostrově se žije fakt na výbornou. Abychom zjistili, jestli jsou všechny místa tak boží jako je Koh Tao, vydáváme se prozkoumat něco dalšího. Jeden z trajektů má trasu na Koh Samui, tak proč nezkusit zrovna tuhle malou pevninku uprostřed moře.

Koh Samui je na rozdíl od Koh Tao o dost větší. Přeject z jedné části ostrova na druhou zabere hodinu, kromě mladých alternativních lidí je tu i dost rodin s dětma, velkou část tvoří také party people co přijeli do Thaska za levným alkoholem a hlavně levnýma holkama (já objevil celkem dva red-light districty, zábavné, když kolem člověk projde, sesypou se na něj dívky, začnou ho tahat k sobě, objímat, zaterasovat mu cestu aby dál nechodil a pobyl chvíli u nich v baru či masážním salonu).

Je tu i spousty dalších zajímavostí, jako je mrtvý mnich, který si přál být po své smrti vystaven, takže se na něj chodí dovolenkáři dívat a fotit si ho, možnost turisticky nenáročných výšlapů do džungle, kde na konci čeká většinou nějaký malý vodopádek, nebo třeba aréna, kde se obden koná zápas v thajském boxu. Já se tu ale hlavně načil základních pravidel ohledně jízdy na skútru:

   - Helma je důležitá, neboť policie se ráda zaměřuje na cizince bez této ochrané pomůcky a ještě raději je pokutuje

   - Jezdí se vlevo, ale jízda v protisměru, po chodníku či kudykoliv jinudy je možná
   - Parkuje se co nejblíže místu, kam má člověk v plánu dorazit. Když se jede například najíst, nechá svůj skútr přímo před vchodem restaurace (pokud už tam nestojí někdo jiný)
   - Kapacita jedno stopového vozidla je jeden až čtyři lidi, náklad omezen není
   - Troubí se pouze na pozdrav
   - Benzín se kupuje kdekoliv u silnice, prodavači ho skladují v prázdných lahví od whiskey
   - Zákazy vjezdu se na skútr nevztahují (na auta většinou také ne)
   - Povolnený limit alkoholu je do té míry, dokud je řidič schopen ject
   - Ohrožovat chodce je naprosto v pořádku
   - Když člověk ze skútru spadne, pořádně se sedře

Okraje ostrova jsou plné pláží, hotelů a restaurací, zbytek tvoří neprůchodná džungle

Koh Samui je opravdu pro všechny, proto i bary jsou zaměřené tak, aby pokryly vkus každého

Mnich co předpověděl svoji vlastní smrt. Protože mu oči vyhnily fakt hnusně, má aspoń sluneční brýle

Koh Tao - hippie ostrov

Asi je to tím, že se poprvé v životě ocitám na ostrově (když nepočítám Británii), ale Koh Tao shledávám jako nejhezčí místo, které jsem kdy viděl. A podle počtu bělochů to není jen moje doměnka. Ještě ve čtyřicátých letech to zde sloužilo jako samotka pro vězně bez možnosti útěku, v osmdesátých letech objevili tento ráj první baťůžkáři a dnes je zde středobod pro všechny mladé alternativní lidi.

Maličkatý ostrůvek o rozloze 21 kilometrů čtverečních se kompletně přejede na skútru za čtvrt hoďky. Kromě skútrů tu téměř nic jiného ani nejezdí. Už když člověk vystoupí z lodi, najde jednu půjčovnu vedle druhé, takže i já si hned jeden obstaral, ještě před tím, než se ubytoval. Bez přilby, bez trička a hlavně bez bot, takhle musí vypadat vaše jízda, abyste zapadli do místního koloritu.

Protože pláže a pobřeží jsou fakt nádherné, je Koh Tao (v překladu Ostrov želv) nejlepším místem jak pro koupání, tak pro potápění. Korálové útesy nedaloke břehu, podmořský život jako někde ve filmu, díky členitosti ostrova i stále dostatek soukromějších míst, kam se dá ukrýt před davy hippíků. Jasně, na takhle malém ostrůvku nemůže být letiště, takže je pořád trochu obtížnější se sem dostat, kvalita silnic také nic moc, takže rodinky s dětma tu vidíte minimálně. Ve většině případů jsou zde ti mladíci, potetovaní, s dredy, přes den šnorchlují a válejí se na pláži, večer popíjí v nějakém z rasta barů nebo se účastní jedné z legendárních beach party.

Je to k neuvěření že i přes takhle malou rozlohu se najde ještě dostatek místa na džungle, vyhlídky, pláže na koupání, pláže na potápění, skály na lezení, hotely a hostely, bary, rasta bary, kluby, diskotéky, bufety a restaurace, školy pro instruktory potápění, instruktory jógy a instruktory čehokoliv co může přistěhovalec ze západu učit, půjčovny skútrů, motorek, prken na vodu, dalších blbostí na vodu, masážních salonů a center zábavy a odpočinku. Jeďte sem! Jeďte sem dokud ještě hippie atmosféra převládá nad rodinou dovolenou.

Trajektem na Koh Tao

Protože první trajekt z Chumphonu na ostrovy nám ujel a protože druhý byl již beznadějně vyprodaný, nezbylo než si počkat na noční loď, která nás má dopravit na maličkatý ostrůvek Koh Tao.

Přístav se nachází asi sedm kilometrů za městem. V ceně palubního lístku je i odvoz až k lodi. V deset večer před kanceláří, která prodej zprostředkovala. Jak jinak, přicházíme až na poslední chvíli, stejně nám ale agentura stihne prodat ještě pár piv na cestu. Místní "cestovní" agentury jsou většinou nejlepší z možností, jak si zajistit cestu kamkoliv. Vlak si člověk zvládne koupit sám, ostatní tranzit je již složitější a tak přirážka padesáti bahtů (cca 35 korun) není vůbec špatný deal. Navíc cena většinou obsahuje i nějaký další potřebný transfer.

Chvilku po desáté přijíždí na smluvené místo pick-up, já, moje slečna a tři další cestovatelé nasedáme na korbu a jedeme do přístavu. Tam už čeká připravená nákladní loď, plná nejrůznějších surovin potřebných na malém ostrůvku. Od zásob jídla po hygienické potřeby. Kopec toaletních papírů zaparkovaný hned vedle řady skútrů.

Ve druhém patře lodi je místnost, kde je aspoň stovka postelí. Jedna z nich je pro dnešní noc moje. Žádná soukromá kabinka, tady se spí prostě společně. Jen co se vyplulo, jeden z námořníků zhasíná a lidé ulehají. Já beru nakoupená piva a jdu je zpracovat na palubu. Škoda že jsem jich nevzal víc, abych usnul při tomhle houpání, bude toho alkoholu asi málo...

Chumphon

Odpoledne vstát, vykoupat se v moři, pak sehnat něco k jídlu a večerní procházka po pláži zakončená nějakým tím koktejlem. Takhle nějak trávíme veškerý čas v Hua Hinu. Pěkné odpočinkové městečko, jenže my chceme víc. A protože je Thajsko známo pro své ostrovy, nesmí uniknout ani nám. Vlakem proto vyrážíme do Chumphonu, přístavního města, kde se dá sehnat trajekt téměř kamkoliv v Thajském zálivu. To je ale asi jediné, čím je Chumphon zajímavý.

Chumphon, nebýt přístavu, asi by sem moc turistů nezavítalo

Vlaky
Cestování vlakem je vždycky zábava. A v Thajsku to platí dvojnásob. Železnice zde spojuje tu nejsevernější část až po tu nejjižnější, takže je nejlepší možnou variantou. Se spožděním se musí počítat. Zlaté České dráhy. Lístek je zároveň místenkou, na výběr ze tří tříd. Za jízdy se v uličce standardně kouří. Kdo je bez cigaret, může si je koupit ve stanici, pokaždé když souprava zastaví, nahrnou se do ní prodejci s jídlem, pitím, nebo právě s oněma cigaretama.

Třetí třída, od té druhé se liší pohodlností sedaček, a také je více přecpaná

Ubytování
Za pět set člověk sežene ubytování evropského standardu. S levnější cenou (přijatelně se dá bydlet i za dvě stovky na noc) klesá kvalita. Pokoj bez okna, šváb v koupelně, neteče teplá voda nebo třeba chybí přikrývka. Velmi často je recepční, majitel, uklízečka a kuchařka jedna a ta samá osoba. Výhrou je klimačka na pokoji, většinou se ale člověk musí spokojit s větrákem. Personál si mnohdy přivydělává přeprodejem dopravních lístků, cestovatel/turista tak ušetří námahu.

Thajská masáž
Tohle je můj prozatím nejhorší zážitek. Takový můj stereotyp mi automaticky hodil všechny thajky do kategorie malá drobná hubená. Moje masérka byla pravým opakem. Její postava spíše připomínala američanku, co si dává hambáč už k snídani. A také jste si mysleli že thajská masáž je synonymem pro erotickou masáž? Ani omylem. Hodina poctivého mučení, kdy si jenom člověk říká, jaká z kostí už to nevydrží a rozláme se na několik částí.

Hua Hin - královský resort

Bangkok je fakt super město, ale těch věcí co tam dělat... Člověk si zkrátka ani na chvilku neodpočine, po rozpálených ulicích ve třiceti stupňovém vedru už se mu více chodit nechce, a vylehávat na pokoji, který je podobně špinavý jako celé město, to také není ono.


Balíme svých pár švestek a jdeme na vlakové nádraží. Cílem je jih, nejlépe někde u moře. Jako dobrá volba se jeví Hua Hin, přímořské městečko s ani ne padesáti tisíci obyvateli, které si kdysi vybral král jako své letní sídlo. Malá zapadlá díra, kde je dostatek možností pro turisty (hotely, restaurace, přístupné pláže) ale zároveň není až tak moc zajímavé, aby zde byl nával lidí ze západu. Idelání pro načerpání sil před další cestou.

Největší zajímavostí města je hlavní nádraží

Zdroj: http://huahinjapan.com/en/index.php

Večer si to takhle promenádujeme ulicema a hledáme bar, kde by ani jednomu z nás nevadilo strávit nějaký čas. V jedné z vedlejších uliček je taková menší, ale o to útulnější knajpa. Čtyři barovky, na nich čtyři běloši, kulečník a tenhle interiář vyplní prostor tak dokonale, že na nic dalšího místo nezbývá. Hosté usrkávající svá piva se nám představují. Důchodci z Austrálie. Hua Hin se pro ně stal dokonalým místem k životu. Pro ně je tu vše téměř zadarmo, všichni je tu mají rádi, přes den se poflakují na pláži a po západu slunce okupují tento bárek. Už mám jasno, až budu starý, chci být australský důchodce žijící v Hua Hinu. Kulečníkový match jsem s nima samozřejmě prohrál...

Chang, nejznámější thajské pivo

Několik poznatků na závěr:

• Thajský baht (THB) je zdejší měnou s kurzem 1 THB = 0,71 CZK
• Téměř nikde se nedá platit kartou, a když už jí na nějakých větších místech přijímají, účtují si poplatek 3 %
• Všechny výběry z bankomatu jsou zpoplatněny částkou 220 bhatů (156,- korun)

Bangkok

Nakonec všechno dobře dopadlo. Moje Kráska, osamocená v odjíždějícím vlaku, dokázala zachovat chladnou hlavu a zatáhla za záchranou brzdu (ta mrcha, tohle jsem chtěl vždycky udělat já). Strojvůdce se s ní moc nepáral a vyhodil jí za trest hned na další stanici, kde už jsme se mohli šťastně setkat.

Konečně v Bangkoku, turisty nejnavštěvovanějším městě na světě.^[1] Přes osm milionů obyvatel, s aglomerací pak více než čtrnáct milionů. Kolony aut vytvářející hustý smog. Pouliční prodejci na každém rohu. Asi jsem blázen, ale tenhle chaos a špína se mi ňákým svým způsobem líbí. Člověku  chvíli sice trvá než si na vše navykne (jako že se jezdí vlevo a že silniční pravidla téměř neexistují, že rikša vás vždycky oškube a že těm pouličním psům nemá smysl dávat pamlsky, jelikož jsou přežraní zbytky od stánkařů), neuplynul však ani půl den a už vím, jaká značka piva je nejlepší.

Úplně náhodná postranní ulička

Chrám na který se chodí lidi koukat. V příručce psali, že je to nejvíce focené místo v Bangkoku

Wat Pho - Buddhismus v Thajsku
95 procent thajců jsou buddhisté.^[2] Tomu také odpovídá množství svatyň, které zde stojí. Jedna z těch zajímavějších je Wat Pho, kde se nachází 46 metrů dlouhá a 15 metrů vysoká socha ležícího Buddhy. Kromě stovek turistů, kteří si před chrámem sundavají boty a půjčují šátky aby zakrili svá spoře oděná těla, je v tomto nejstarším thajském chrámém komplexu 99 pagod a o něco málo více siamských koček.

Tak tohle si má člověk představit, když mu řeknou 99 pagod, prostě spoustu pagod

Chrám, kde turisti předstírají jako že v pokoře sedí před Buddhou, ve skutečnosti si to tam ale přisli jenom vyfotit

A tady je konečně ta velká socha, u tý většina lidí selfie neodolá

A ještě jedna z výzdob

Khaosan Road - Turistické centrum zábavy
Pro většinu lidí je Bangkok synonymem pro párty. Levný alkohol, polonahé dívky a spousty drog. Ve filmu Pařba v Bangkoku prodávala cocaine i opice. Realita je ale trochu jiná. Za drogy hrozí až trest smrti, turisté jsou postihováni o něco více přátelštěji, žádná hitparáda to ale není. Výjimkou zde nejsou baťužkáři,  kteří za svoji chuť vyzkoušet něco nezákoného tráví několik let zavřeni v celách.^[3] A jak se říká, v Thajském vězení už dva roky znamená doživotí. Khaosan Road je sice centrem neřesti, zábava se váže spíše na pivo, koktejly a oblíbený Laughing gass, tedy rajský plyn sehnatelný legálně každé dva metry.



Soi Cowboy - Go-go bary, ladyboys a další
Povinnou zastávkou v Bangkoku je pak nějaký z red-light districtů. Soi Cowboy je ulice, kde kromě go-go barů, míst kde tančí dívky u tyče, nenajdete nic jiného. O kus dál je masážní salon vedle masážního salonu (nabízející happy endingy, pokud člověk zapátrá po osudech masérky, tak i sad endingy) a v neposlední řadě nesmí chybět ani pěkná řádka hodinových hotelů. Ale znáte ten vtip: "Moje thajská přítelkyně říká, že malý penis vůbec nevadí. Stejně bych byl ale radši, kdyby žádný neměla..."

Nejsem moc mistr ve focení, tohle je prostě red-light district

Na závěr ještě pár poznatků pro ty, co by se rozhodli Bangkok navštívit:

• Řeka Chao Phraya zůstává i nadále dopravní tepnou po městě. Turista si tak může pohodlně prohlédnou celé město a dostat se levně a rychle téměř odkudkoliv kamkoliv

• I když cesta rikšou (které se zde říká tuk-tuk) nebo ve třech na skútru je rozhodně dobrodružnější než obyčejný taxík, vychází jejich cena až pětkrát tolik. Taxikář se dá totiž většinou přesvědčit k tomu, aby zapl taxametr a vy tak měli místní ceny

• V Thajsku je levněji než u nás, rozhodně se tu ale ušetřit moc nedá. Je zde tolik moc věci co zkusit, že peníze mizí přímo před očima

V Thajsku už crypto znají

^[1] https://www.forbes.com/sites/alexandratalty/2017/09/26/bangkok-named-most-popular-city-for-international-tourists-in-2017/#392b1b3d25a2

^[2] https://theculturetrip.com/asia/thailand/articles/everything-you-need-to-know-about-buddhism-in-thailand/

^[3] https://www.tripsavvy.com/drugs-in-thailand-1458510

Jak jsem jel do jihovýchodní Asie

O bitcoinu jsem se dozvěděl v ten nejlepší možný čas. Krátce po mé investici vzrostla jeho hodnota na historické maximum a ze mě se stal rázem boháč.  Okamžitě dávám v práci výpověď a plánuji, jako správný movitý chlapík, nějakou delší dovolenou, třeba někde v jihovýchodní Asii. Svoji krásnou slečnu beru samozřejmě s sebou. Jenže jehož téhož večera, když se jdu pochlubit klukům do hospody (a kdy grandiózně oznámím šéfovi že už pracovat nepotřebuji), začíná cena mojí kryptoměny padat. A padat nepřestane.

No co, stejně jsem už bez práce, a všichni stejnak říkají, že na dálném východě je levno. K čemupak peníze. Nějak to snad zvládnu i s tím málem, co mi zbylo.

Vybranou destinací je nakonec Thajsko. Vždyť i DiCaprio si v Pláži tento stát moc pochvaloval (tedy až na ty žraloky, drogové dealery a šílenou ženskou, co vedla komunitu na ostrově). Nás ale nic takového nepotká. Moje slečna by přeci z toho vodopádu neskočila.

A tak tedy přichází nákup letenek (Norinberk -> Düsseldorf -> Bangkok), balení (jak jinak než ráno před odletem) a konečně cesta na vlak, kterým vyrážíme do Německa.

Expres z Prahy má přestupní stanici do Norinberka v Chebu. Jako správný cestovatel si na nádraží ubalím cigaretu a svou vyvolenou posílám napřed do vlaku, zabrat nějaké pěkné místo. Jenže v momentě, kdy si slavnostně zapaluji (samozřejmě přímo vedle cedule zákaz kouření), se vlak i s mojí spolucestovatelkou rozjíždí. Stihneme si tak akorát zamávat. Dobrodružství může začít...